Quetzalcoatlus - Petr Suvorov Web Page

článek pro 21. století (číslo 3/2006)

TOTO JE PŮVODNÍ, NECENZUROVANÁ VERZE ČLÁNKU, KTERÝ JIŽ BYL OTISKNUT. BOHUŽEL MI EDITOR VYMYSLEL PONĚKUD PODIVNÝ NÁZEV, TAKŽE TENTO TEXT VE FINÁLE VYŠEL S HLAVIČKOU "VZÁCNÝ PANKÁČ Z JIŽNÍ AMERIKY".

 

SMARAGDOVÁ PERLA MLŽNÝCH LESŮ

připravil: Petr Tauš Suvorov

     Ocitáte se kdesi v mlžném lese. Vláha sála z každého centimetru okolo vás. Jdete velmi pomalu a najednou se před vámi mihne cosi, co vypadá jako létající drahokam. Pak když máte štěstí, jedná se o jednoho z nejvzácnějších ptáků světa, quetzala, který je v současné době velmi přísně chráněn.
 

     Quetzalové (rod Pharomachrus) patří mezi trogony (Trogoniformes), výlučně tropickou skupinu ptáků, zastoupenou dnes po světě devětatřiceti druhy ve třech podčeledích (Apalodermatinae, Harpactinae a Trogoninae). Pro všechny je společné nádherné barevné peří, které bývá často velmi jemné a husté, tenká kůže a široký zobák. Tyto znaky vidíme nejlépe u mláďat, která se v průběhu dospívání dají často zaměnit s dospělými samicemi.

     Většina trogonovitých ptáků žije co nejdále od civilizace a dohledat je v husté spleti tropického pralesa bývá zpravidla obtížné.

     Samotný rod quetzal v současné době zahrnuje celkem pět druhů: quetzala pavího (Pharomachrus pavoninus), q. lesklého (P. fulgidus), q. přilbového (P. antisianus), q. zlatohlavého (P. auriceps) a nejznámější druh, q. chocholatého (P. mocinno).

 

Ptačí přízrak

 

     Quetzal chocholatý, který se ze všech proslavil nejvíce, je v současné době řazen do seznamu ohrožených druhů a registrován CITES. Ve volné divočině je rozšířen ve Střední Americe od mexického státu Chiapas až po Panamu, kde obývá horské mlžné lesy v nadmořské výšce od 1 400 m. Jedná se o ptáka velikosti holuba s výrazným sexuálním dimorfizmem. Samec má peří převážně zelené, pouze břicho je zbarveno jasně rudě a spodní ocasní pera mají bílou barvu. Na nich jsou uložena až 60 cm dlouhá roztřepená zelená brka, která připomínají kapraďové listy. Peří na hlavě je roztřepené v jakýsi „hřebínek“. Samice postrádá ocasní ozdobu, barva peří na hlavě je hnědá a bez hřebínku. Břišní partie mají potom červenou barvu vyváženou šedohnědou. Ze současných výzkumů vyplývá, že smaragdově zelené peří, které je spolu s rudým břichem typické pro většinu quetzalů, by mělo v prostředí plném zelené barvy plnit funkci krypse (splynutí s okolním biotopem).

     Díky dlouhým brkům byl quetzal velmi vyhledáván místními domorodci. Ti ovšem ptáka nezabíjeli, nýbrž ho pouze odchytili a brka mu vytrhli. Jeho peří potom sloužilo do čelenek indiánů a při obřadních rituálech.

 

Šikovní datlíci s krásným ocasem

 

     Quetzalové jsou ve volné přírodě závislí na dostatku mrtvých či starých stromů, ve kterých potom hloubí svoje hnízdní dutiny. Jejich hnízdní způsoby se v tomto směru podobají našim datlům. Do dutiny potom samička snese světle modrá vajíčka. Někdy se v literatuře uvádí, že na vejcích sedí pouze samička, protože kvůli dlouhým brkům by se samec do dutiny nevešel, jiné zdroje oponují, že samci dlouhá brka v tomto období ztrácejí.

     Ptáci se v době hnízdění odebírají do vyšších nadmořských výšek, kde samotný akt hnízdění probíhá. Během letní dešťové sezóny se posléze přesouvají zase zpět do nižších poloh. Opakované výzkumy zvláště v poslední době prokázaly, že množství quetzalů, kteří zahnízdí, je odvislé od množství potravy, která se v dané lokalitě vyskytuje. Jinými slovy, výšková (altitudiální) migrace quetzalů je závislá na „plodnosti“ v daném roce.

     Hnízdění předchází složitý toky, při kterém sameček poletuje okolo samičky s roztaženou ocasní vlečkou a ozývá se výrazným voláním. Mimo toto období je quetzal slyšet pouze sporadicky.

     Zatímco dospělí ptáci jsou z velké části plodožraví, přes 70% potravy mláďat tvoří bezobratlí živočichové. Poměr masové složky se stářím mláděte postupně klesá.

 

Quetzalové nepracují na sluneční baterky

 

     Populace quetzalů chocholatých v přírodě je velmi přísně monitorována. Ve volné krajině žijí tito ptáci buď v párech anebo ve skupinkách o čtyřech až šesti kusech. Pozitivní se jeví fakt, že při sledování v roce 2002, které proběhlo v guatemalských horách, se nezjistily příliš velké početnostní rozdíly od monitorování, které proběhlo o čtrnáct let dříve. Nicméně v globálním pohledu se nejedná pouze o problematiku případných pašeráků, kteří ohrožují vzácné druhy zvířat ve volné přírodě. Jako spousta jiných ptáků, tak i quetzalové jsou závislí na velikosti plochy mlžných deštných lesů, která se rok od roku zmenšuje. Kupříkladu ve státě Chiapas poklesla rozloha přirozeného biotopu quetzalů o 2/3 za posledních 30 let.

     Kvůli mýcení pralesů quetzalové nepřicházejí jenom o domov, ale i o potravu. S úbytkem pralesů totiž vzrostla v jejich domovině i průměrná teplota, která negativně ovlivňuje výskyt rostlin čeledi Lauraciae, jejichž plody tvoří největší část přirozené potravy quetzalů.

 

Kuřátka za několik milionů dolarů

 

     Díky jejich vzácnosti je výzkum samotných quetzalů ve volné přírodě poněkud komplikovaný. Prací na toto téma je tedy velmi poskrovnu. V roce 2004 byl otisknut jeden článek, ve kterém byla popsána analýza genetické diverzity u pětadvaceti ptáků. Takové práce jsou však ojedinělé.

     Odchov quetzalů v umělém prostředí je značně problematický. Intenzivně se jím zabývá program na záchranu druhů Mexické univerzity. Teprve před dvěma lety se podařilo konečně odchovat první quetzaly v zajetí.

     Základním kamenem úrazu je při odchovu tohoto ptáka vhodný biotop. Ve své domovině je quetzal zvyklý především na vysokou vzdušnou vlhkost určitých parametrů, takže simulace v zajetí je pro úspěšné rozmnožení velmi náročná. Z tohoto důvodu quetzaly málokdy spatříte jako chovance zoologických zahrad. Možná právě proto jsem si o to více cenil, že jsem měl možnost letos quetzala naživo vidět, a to v Zoo v Barceloně. Zdejší pavilon ptáků obsahuje tropickou expozici stromových druhů, do jejíž kolekce patří také quetzal zlatohlavý. Avšak vzhledem k tomu, že se jedná o náročného chovance, tak jsem se smutkem v srdci zjistil, že pták je kromě dalších druhů v expozici sám.

 

 

RÁMEČKY

Co ještě nevíte...

·              Morfologické i etologické znaky trogonů rozvedly vášnivou ornitologickou diskuzi na téma blízké příbznosti této skupiny s řádem Caprimulgiformes (lelkové). Trogoni jsou lelkům podobní nejenom morfologicky, ale i způsobem života, protože přes den aktivují pouze v omezené míře.

·              U mláďat quetzalů je zajímavé, že mají po vyklubání na zápěstí rudimentální dráp, jaký můžeme hledat u fosilních Archeopteryxů. Tento dráp v průběhu dospívání mizí, avšak podává nám tak určitou indicii o vztahu quetzalů k jejich předkům.

Quetzal k snídani

     Atraktivita quetzalů samozřejmě vede k zvýšení zájmu o tuto ptačí skupinu. Toho se v současné době využívá také komerčně. Více než milion turistů přijíždí do rezervací, kde quetzalové žijí, s cílem tyto ptáky vidět.

     V horském pásmu Talamanca Mountain tak vyrostlo pod vedením Eddieho Serrana speciální centrum, které vám umožní sledování quetzalů ve volné přírodě. Avšak podle cen je zřejmé, že se tato zábava oplatí pouze pro finančně movitější turisty, protože cena ubytování za osobu se pohybuje mezi 30 – 40 USD na den. Kdo by měl o tuto aktivitu zájem, nechť se podívá na http://www.exploringcostarica.com/mirador/quetzales.html.

 

Pád říše Aztéků

     Největší význam má quetzal pro historii amerických indiánských kultur. Tam se objevuje pod svým celým názvem – Quetzalcohuatl. Tento termín nalezneme jak ve starých spisech mayských, tak v dokumentech toltéckých. Pojďme si udělat malý exkurz do historie...

     Píše se rok 1519 a španělský dobyvatel Hernando Cortés přistává u břehů Mexika. Tehdejší vládce říše Aztéků Motecuhzoma uvěřil, že Hernando je převtělením Quetzalcohuatla, boha míru. Než se ale mohl vynořit z vln Atlantiku, musel projít dlouhým vývojem, na jehož začátku byl obyčejný had. Ten byl pro dřívější kulturu Olméků symbolem vody. A tak se stal opeřený had symbolem světa jak pozemského (… had – Země, plodnost), tak duchovního (… pták – nebe, déšť). V 6. století př. n. l. nacházíme na chrámech mýtického boha symboly hadí hlavy, lemované peřím ptáků quetzalů.

     O tři století později dal panovník města Tula, Topilzin – Ce – Acatl (Jedna Třtina) opeřenému hadovi lidský rozměr, když přijal jeho jméno, aby sloužil jeho pověsti. V době plné násilí a krve rozhodl se prosadit mír a rozum. Avšak lidské myšlení nebylo ještě připraveno jeho filozofii přijmout. Pod nátlakem musel odejít za moře a na jeho návrat čekaly stovky generací. Až když se Cortésovy lodě objevily u břehů Ameriky, uvěřil panovník říše, že se minulost vrací. Avšak Cortés měl touhu jeho říši dobýt, což se mu nakonec podařilo. A tak se Quetzalcohuatl, původně bůh míru a stvořitel vesmíru, stal začátkem i koncem života…

 

Symbol svobody

     Quetzalové tvoří pro kulturu Střední Ameriky důležitý symbol svobody. Říká se totiž, že když se tento pták uvězní do klece, velmi rychle uhyne, protože nedokáže bez svobody žít. Do jisté míry to potvrzuje i fakt obtížného chovu quetzalů v zajetí.

 

Národní poklad i v chuďasově peněžence

     Quetzal je ve státě Guatemala národním ptákem a jeho jménem je označovaná i státní měna (1 quetzal = 100 centavů). 3. největším městem státu je se svými 120 000 obyvateli Quetzaltenango. Není to ale jediná země, pro kterou je quetzal silným symbolem. I v jiných státech oblasti se quetzal objevuje v rozličných národních motivech.

 

 

Rozmnožování quetzalů v umělých podmínkách

     Před nedávnem jsem otevřel jeden ornitologický časopis a nějak mi to nedalo, abych se nevrátil k článku otisknutému v březnovém čísle 21. století a neobohatil ho o nové informace. Zmínil jsem se zde o obtížích, které doprovázejí trogonovitou skupinu quetzalů (rod Pharomachrus) při reprodukci v zajetí. Druhy q. lesklý (P. fulgidus), q. přilbový (P. antisianus) a q. paví (P. pavoninus) se v zajetí nikdy nechovaly ani nedovážely. Nicméně výše uvedený zdroj tvrdí, že i přes problémový chov se ojedinělé odchovy zdařily v případě samotného q. chocholatého (P. mocinno) už v roce 1940! Nicméně, tak či tak následovala následná téměř čtyřicetiletá pauza, ve které se nikomu nepodařilo quetzaly odchovat.

     V roce 1985 byl v Zoo v Houstonu konečně odchován q. zlatohlavý (P. auriceps), kterého se od té doby daří odchovávat každoročně. Q. chocholatého se podařilo následně odchovat až v r. 1992, i když mládě uhynulo. V letech 1996, 1997 a 2000 se nicméně konečně podařily úspěšné odchovy tohoto druhu v Ciudad de México.

     Nicméně při odchovu quetzalů se došlo k zajímavému zjištění. Jedná se o ptáky, hnízdící v dutinách stromů. Tyto stromy ale musí být dostatečně zetlelé, aby si je ptáci mohli vydlabat sami. Velký důraz také tito ptáci kladou na tloušťku kmenu, aby díra, kterou budou vydlabávat, byla adekvátním domovem pro vyvedení potomstva. Pokud nemá kmen patřičné parametry, pár nezahnízdí vůbec.

     Závěrem lze říct, že i když se odchovy již podařily, stále ještě nemáme dostatečné informace, abychom mohli sebevědomě říct, že jsme schopni početní stav tohoto druhu ve volné přírodě uvést na pravou míru.